Procesní mapy a procesní model

Procesní model jako klíčový prvek orgware

V každé organizaci probíhá nespočet různě složitých a provázaných business procesů. Mají-li procesní mapy, potažmo celý procesní model, sloužit jako klíčový prvek orgware, musí být všechny důležité informace uspořádány do přehledné a provázané sítě informací.

Pokud jsou vysoce výkonné procesy základní premisou procesně řízené organizace, pak takové procesy musí být zároveň maximálně jednoduché, neboť složitost výkonnosti nikdy nesvědčí. Nemůžeme také definovat žádný standardní seznam procesů, který by platil obecně pro všechny organizace. Každá organizace musí tvořit své vlastní procesní mapy. Při konstrukci procesů neexistují žádná pevná a neměnná pravidla, takže různé organizace mohou dospět k různým pohledům, i když se zabývají stejnými nebo hodně podobnými procesy.

Stojíme tak před zajímavým a složitým úkolem, jak všechny tyto požadavky sloučit do rozumného celku, integrovaného skladu znalostí popisujícího chování organizace – procesního modelu. Je velmi užitečné vytvořit několik vrstev procesních modelů, které jsou vypracovány na různých úrovních detailu.

Obecně se doporučují čtyři úrovně procesních map, přičemž každá úroveň představuje jinou míru abstrakce popisované reality. Na obrázku je zobrazena obvyklá struktura čtyřvrstvého procesního modelu. Každá úroveň používá k popisu reality specifické typy modelů, které jsou rámcově představeny v tématu Modely metody modelování ARPO.

V následujících bodech jsou uvedeny charakteristické rysy jednotlivých úrovní procesních map:

 

Procesní mapy mají dvě nesporné výhody (Šmída, 2007):